BONDING - 2. ČÁST

BONDING - SAMOPŘISÁTÍ K PRSU

přirozený krok navazující na bonding

Po porodu miminko prochází devíti fázemi přirozeného chování, které byly popsány u zdravých donošených novorozenců v kontaktu kůže na kůži s matkou. Jednou z těchto fází je i samopřisátí – tedy situace, kdy dítě bez vnější pomoci samo najde prso a přisaje se k němu.

Tento proces navazuje přímo na bonding a podporuje hladký začátek kojení. Pokud miminko zůstane nerušeně na těle maminky, postupně se začne rozhlížet, pohybovat a plazit směrem k prsu. Je to přirozené, instinktivní chování, které probíhá nejčastěji během první hodiny života – tzv. „zlaté hodiny“.

VÝHODY SAMOPŘISÁTÍ

• Miminko se přisává tehdy, kdy je na to připravené – ve svém vlastním tempu.
• Minimalizuje se riziko nesprávné techniky přisátí (a tedy i poranění bradavek).
• Zvyšuje se šance na úspěšný rozvoj kojení bez nutnosti dokrmování.
• Podporuje uvolňování oxytocinu u matky a usnadňuje děložní zavinování.
• Posiluje důvěru rodičů v přirozené schopnosti dítěte.

Zkušenosti z praxe ukazují, že miminka, která si mohla projít samopřisátím, často kojí s větší jistotou a méně často potřebují laktační podporu.

JAK VYTVOŘIT IDEÁLNÍ PODMÍNKY PRO SAMOPŘISÁTÍ?

• Dítě ihned po porodu položte (nebo nechte položit) nahé na holý hrudník matky – případně otce, pokud matka nemůže.
• Miminko nechte v klidu – nedotýkejte se ho, nepodporujte pohyb rukama, pouze ho zlehka přikryjte dekou.
• Nechte ho, ať samo rozhodne, kdy se začne hýbat, hledat a přisávat.
• Nechte si na vše dostatek času – nerušte zbytečně tento proces světlem, hlukem nebo manipulací.
• Většina donošených zdravých dětí se přisaje do 60 minut od porodu – některé i dříve, jiné si dají načas. Obojí je v pořádku.

Důležitá je přítomnost a trpělivost. Podpora zdravotnického personálu by měla být spíše nenápadná – hlídání teploty, saturace a kontroly bez narušení kontaktu.

 Jaké polohy jsou vhodné?

Nejčastěji se doporučuje poloha „nakloněného polosedu“ – maminka leží pohodlně opřená, miminko je na jejím hrudníku, bříškem k bříšku. V této poloze může dítě svobodně pohybovat hlavou, reagovat na pach bradavky a pomalu se doplazit k prsu. Důležité je, aby nebylo nikde tlačeno nebo přidržováno – samopřisátí znamená nechat dítě konat samostatně.

Co když to „nejde podle plánu“?

Ne každé dítě se přisaje hned. Může být unavené, spavé, nebo se okolnosti na porodním sále zkrátka nesejdou ideálně. Důležité je vědět, že i pokus o samopřisátí má smysl – podporuje hormonální propojení a přípravu na kojení. Dítě může být přiloženo znovu později – doma nebo na oddělení šestinedělí – a přirozené reakce se znovu „nastartují“.

Samopřisátí je přirozený proces, který nejlépe funguje, když mu dáme prostor a čas. Dítě má vrozenou schopnost najít si prso samo – nemusíme ho to učit ani vést. Stačí klidné prostředí, kontakt s matkou a trpělivost. Není to výkon, který je potřeba „splnit“, ale jemný začátek společné cesty kojení.I když se samopřisátí nepodaří hned, nic není ztraceno – každé další přiložení je novou příležitostí k napojení a důvěře.

 porodní asistentka Tereza

ZDROJE:

1) Česká neonatologická společnost: Doporučení pro bezpečný bonding na porodním sále (2021) [ODKAZ] 

2) Fakultní nemocnice Ostrava – Příručka o kojení [ODKAZ]

3) Laktační liga – Přirozený začátek kojení [ODKAZ]

4) UNIPA – Unie porodních asistentek: Doporučení a informační materiály [ODKAZ]